• Respektující přístup

      • Někdo by si ho mohl splést s tolerantní výchovou, ale mezi tím je velký rozdíl. Respektující přístup zná pojem hranice (pravidla, mantinely). O čem tedy respektující přístup je? Zmíním dvě myšlenky z knihy “Respektovat a být respektován“, které budou naším základním pilířem, alespoň pro začátek.

        Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu je ale nutné, aby samy „na vlastní kůži“ zažily respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektování pouze uslyší nebo jej vidí v chování dospělých mezi sebou.

        Žádoucím protipólem poslušnosti není neposlušnost ani „dělat si, co chci“. Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se správností věcí, zvnitřněnými hodnotami.

      • Rodiče jsou součástí školy

      • Nejen rodiče, ale i prarodiče, sourozenci a všichni ti, kteří mají zájem o aktivní účast v naší škole. Naši školu vidíme jako komunitní školu s rodinnou atmosférou. Rodiče budou přirozenou a žádoucí součástí naší školy. Budeme uplatňovat aktivní a otevřený přístup nejenom k rodičům, žákům, ale i k širší veřejnosti. Chceme komunikovat a spolupracovat s rodiči, informovat je a podporovat komunikaci mezi rodinou a školou. Rádi bychom zapojili aktivní rodiče do vzdělávacího procesu tak, aby měli možnost nejen sledovat dění ve škole, ale mohli ho i ovlivňovat nebo se na něm podílet. Uvítáme jejich postřehy, připomínky i názory.

        Těšíme se na společná setkávání při různých příležitostech – v rámci běžných dní, slavností nebo významných okamžicích školy. Budeme podporovat vzájemná setkávání a poznávání rodin.

        Naší prioritou je otevřené, klidné a příjemné prostředí pro všechny zúčastněné: rodiče - žáky - učitele.

      • Vlastní zkušenost

      • Není nad vlastní zkušenost. Je to nejefektivnější a nejrychlejší způsob učení. Výuku v naší škole chceme koncipovat tak, aby žáci měli možnost učit se všemi smysly. Tam, kde to bude jen trochu možné, chceme, aby si děti mohly všechno osahat, vyzkoušet, přivonět si k tomu, slyšet to, vidět to a někdy i ochutnat :-). Vlastně přesně tak, jak to dělaly v období svého největšího rozvoje - než vstoupily do školy.

        Prožitkové učení, projektová výuka, badatelsky orientovaná výuka, praktická činnost žáků, exkurze, výlety - to je jen základní výčet toho, jak bude vypadat cesta k vlastní zkušenosti.

        Důležité je pro nás i to, aby učení bylo smysluplné a v souvislostech. Prolíná se v naší škole nejen různými předměty, ale hlavně se skutečným světem.

        Rádi bychom v dětech udrželi přirozenou touhu po poznávání, hravost a vnitřní motivaci. Těšíme se, že budeme svět společně aktivně objevovat a zažijeme radost z tohoto objevování.

        Kde nacházíme inspiraci? Sledujeme trendy vzdělávání nejen v ČR, ale i v celém světě. Inspirujeme se alternativní pedagogikou (Montessori, Waldorf, Lesní pedagogika) i moderními vzdělávacími směry a poznatky, ale hledáme vlastní cestu vyplývající z našich zkušeností, z odborné intuice a erudice, ale také z možností, které máme nebo budeme mít, jak v prostředí školy, tak i v rámci našeho vzdělávacího systému.

      • Formativní hodnocení

      • Náš tradiční systém školy je založen především na hledání chyb a postihů za ně. Chyba je problém. Udělal jsi chybu, vyznačíme to, podtrhneme to a dáme známku. Hodnocení probíhá s velkou časovou prodlevou od ukončení práce, což u menších dětí postrádá smysl.

        Dělají dospělí chyby? Děláte chyby? Ano. Děti ve škole chyby dělat nemohou. Ale proč? Chyba je v procesu učení často vítaná. Na tom není nic špatného, je to naprosto normální. Chybovat je dokonce dobré. Může nám to pomoci se zlepšit, vyvarovat se opakování téže chyby.

        Velký rozdíl mezi školami i učiteli najdete právě v tom, za kolik chyb dávají dvojky, trojky, čtyřky, pětky. O tomhle jsou rodiče většinou dobře informováni a mají o tom přehled. Problém je, že děti jsou už často od vstupu do školy nastaveny zhruba takto: nesmím udělat chybu – jestli to udělám špatně, dostanu špatnou známku - a jestli dostanu špatnou známku, rodiče se budou zlobit – bude trest (hněv, zákaz, křik apod.). Tento řetězec způsobuje to, že děti nepracují v klidu, bojí se, bojí se selhání. Častá otázka před tím, než začnou děti ve škole něco samostatně dělat je: „A je to na známky?“ Ony totiž, když to je na známky, tak pracují jinak :-). Motivace dítěte je úplně jiná, než by měla být.

        Naše řešení? Formativní hodnocení – nejúčinnější postup vedoucí k efektivnímu vzdělávání žáků. Smyslem je průběžně poskytovat žákům diagnostické informace o pokrocích, které v učení dělají. Snahou není určit, kdo umí nejlépe a kdo nejhůře, ale jak to udělat, aby to každý z nich dělal pokroky v rámci svého potenciálu. Umožňuje každému dítěti zažít uspokojení z vykonané práce a nabýt patřičné důvěry ve své schopnosti, a podporuje rozvoj kompetence k učení.

        Jak toho dosáhnout? Je to v podstatě jednoduché a přirozené. Zpětná vazba – nejlépe okamžitá. Stačí tedy při nejasnostech objasňovat žákům věci, poskytovat jim dostatek praxe, upřesňovat nezbytnost pro zvládnutí úkolu, oznamovat důvod jejich neúspěchu, umožňovat libovolný počet pokusů.

      • Individualita dítěte, samostatnost, zodpovědnost

      • Budeme podporovat jedinečnost každého dítěte a respektujeme odlišnosti ve vývojových fázích a osvojování si poznatků, dovedností a vědomostí.

        Chceme vést žáky k aktivnímu zapojování se a rozvíjení osobnosti. Žáci budou přemýšlet, řešit problémy, diskutovat, aplikovat a prezentovat získané znalosti. Důležitý je pro nás i rozvoj tvořivého myšlení, sebepoznání a schopnost překonávat překážky. Budeme aplikovat aktivizační výukové metody.

      • Pohyb

      • Dospělí už zapomněli, jaké je to vydržet sedět na jednom místě celou vyučovací hodinu. Jak to děti vydrží? Chceme po dětech něco, co my dospělí také nedokážeme. 

        Chceme dostat děti z lavic. Kam?

        Na koberec, na podlahu, na zahradu, do lesa, ven … U nás nebudou děti jen sedět v lavicích, ale i ležet (na břiše, na zádech), sedět na zemi, třeba i klečet, chodit atd. Na některé činnosti děti potřebují stabilní místo a lavice (psaní), ale řada „učení“ se může odehrávat mimo lavice.

  • S čím souzníme?

      • Seneca
      • „Pro život, ne pro školu se učíme.“

         

      • Tomáš Garrigue Masaryk
      • „Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené.“

      • Robert Edward Lee

      • „Vzdělání člověka není dokončené, dokud nezemře.“

         

      • William Butler Yeats

      • „Vzdělání není naplnění vědra, ale osvětlení ohně.“
         

      • John Fitzgerald Kennedy

      • „Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.“

         

      • Charles Farrar Browne

      • „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“

         

    • Kontakty

      • Základní škola Molekula
      • ivana.koprivova@skolamolekula.cz
      • info@skolamolekula.cz
      • info@skolamolekula.cz
      • +420 774 482 625
      • Sídlo školské právnické osoby a doručovací adresa: Purkyňova 2025/8, Teplice 415 01 Místo vzdělávání: Národního odboje 766/17, Ústí nad Labem 400 03
      • mhrb4gs
      • Základní škola Molekula
  • Fotogalerie

    • Molekula v divadle
    • Feursteinova metoda a projekt k formativnímu hodnocení
    • Badatelský klub
    • Vezměte mikinu ven
    • InforMatika v Molekule
    • Když učí rodiče 2
    • Vánoční čas
    • MoleCOOLa
    • Knižní vánoční strom
    • Pomoc čtyřnohým kamarádům ...
    • Mikuláš
    • Výlet - Šestajovice